O tom, že jízda v autě může být poněkud riziková, není pochyb. Je tedy jen pochopitelné, že máme spoustu bezpečnostních opatření, která nás mají během ní chránit. Ta zdaleka nejvýraznější se pak týkají dětí – a není divu, naše společnost je nastavena tak, abychom je co nejvíce ochraňovali. V tomto případě musí jezdit pouze na zadním sedadle a ve speciální dětské sedačce. Otázkou však je, jak dlouho bychom je v ní měli vozit.
Samozřejmě každé dítě z ní chce vyrůst co nejdříve a jezdit jako dospělý. Je však na nás, rodičích, abychom upřednostnili jejich bezpečnost před přáním. Koneckonců, dříve či později se dočkají. Jak brzo to ale bude?
Jedním z ukazatelů může být zákon, který stanovuje minimální věk, do kterého by měly být děti v autě připoutány v dětské sedačce. To je ovšem jen základní ukazatel, a skutečný věk, kdy je možné ji odebrat, není tak snadné určit.
Mnohem lepším vodítkem jsou doporučení výrobců sedaček. Ty většinou mají určen výškový a váhový limit, do kterého je možné v ní dítě vozit. To je samozřejmě v pořádku, problémem je zde však narůstající dětská obezita. Ta totiž způsobuje, že dítě překročí váhový limit, i když výškově by sedačku ještě potřebovalo.
Právě výška se nakonec ukazuje jako ten nejlepší ukazatel. Naším cílem by pak mělo být udržet naše dítě natolik štíhlé, aby nepřekročilo váhový limit dříve, než ten výškový. V takovém případě by se totiž dětské sedačky muselo vzdát dříve, což by rozhodně nebylo dobré. V případě dopravní nehody bychom toho hořce litovali – a nikdo nám nemůže zaručit, že se do ní nedostaneme.
Je tedy jasné, že tyto sedačky rozhodně není vhodné zatracovat. Mohou totiž zachránit vašemu potomku život, a nic důležitějšího rozhodně není. Proto, pokud máte dítě, se ji snažte používat, jak nejdéle je to jen možné, alespoň pro klid vaší duše.
_10_1.jpg){kind=small}
